Food Film Fest | Dokonalý steak
890
page-template-default,page,page-id-890,page-child,parent-pageid-809,,qode-title-hidden,qode_grid_1200,qode-content-sidebar-responsive,transparent_content,qode-theme-ver-10.0,wpb-js-composer js-comp-ver-4.12,vc_responsive

Barbecue s degustací

NTK, Ballingův sál, sobota 28. 10. 2017, 13:00

film: Barbecue (101 min), Austrálie

Od úsvitu dějin člověka a jeho soužití s ohněm bylo maso nad ohněm znamením úspěšného přežití. A především díky tomu dokázal člověk přežít i na méně pohostinných místech Země. Grilování se v různých kulturách vyvinulo v téměř nábožný rituál, spojený s oslavou života a mnohé národy jsou na svůj způsob hrdé. Ve film Barbecue se divák může dotknout několika forem této oslavy života.

Degustací provede Zdeněk Marcín z Pražského kulinářského institutu a Tomáš Pečínka (zástupce firmy Steinhauser s.r.o.). Víte co se děje při zrání masa? Ochutnali jste rozdíl mezi zralým a nezralým masem? Víte, kam si pro dojít pro zralý steak? Ochutnali jste někdy grilování z tandooru?

Program:

Welcome snack: Pastrami v placce naan z tandooru

13:00 úvodní slovo: Zdeněk Marcín (Pražský kulinární institut)

13:10 film: Barbecue (101 min), Austrálie

1. masová přestávka – tatarák z vyzrálého a nevyzrálého masa

2. masová přestávka – vepřový pluma steak z tandooru (Grill-bistro Farma Jonáš)

Good bye degustace – vyzrálé steaky z vysoké roštěné na grilu včetně 200 dní stařeného kusu vs. maso čerstvé

 

Účast na filmu a na přednášce zdarma.

Cena degustace: 250 Kč v předprodeji (do 25. října)/ 300 Kč na místě. Registrace zde.

 


 

Film Barbecue – žhavá novinka roku 2017. Žhavá, šťavnatá, prskající novinka ovoněná kouřem a kořením. Oheň a kus masa jako pravý prazáklad lidstva. „Barbecue“ je opulentní filmová  cesta po grilech, rožních a jámách plných masa na horkých kamenech celého světa.

 

Barbecue je víc než jen kus masa na grilu. Je to rituál, se kterým se po celém světě zachází skoro až nábožensky. Pro leckoho jde o cestu vedoucí ke spasení. Na svůj způsob barbecue je hrdý každý národ a příběhy, které se u ohňů vyprávějí, drží národy a komunity pohromadě.

Film Barbecue není jen film o jídle – jde o to, proč stojí za to žít. Zobrazuje lidství sjednocující se kolem našeho prazákladu. Filmová cesta za barbecue celého světa projíždí dvanácti zeměmia ukazuje příběhy odehrávající se kolem ohňů, v nichž vystupují rodiny, komunity, kuchaři amatéři i profesionálové.

Jihoafrické republice se právě společné grilování nad žhavými uhlíky stalo cestou, jak spojit obyvatele rozdělené apartheidem. Texaští „pitmasters“ zase krmí zákazníky nejen šťavnatým hovězím, ale také hrdostí na svou „nejlepší zemi na světě“. Rodina u mexické hranice 40 hodin v kuse připravuje jídlo, aby v sobotu ráno na trhu vydělala na holé živobytí. Stejně jako Syřanév uprchlickém táboře na samé jordánské hranici, kteří se ve stánku se šavarmou snaží aspoň na chvíli vrátit pocit domova. Australští vesničané se při sobotním barbecue vysmívají lidem z města, zatímco japonští šéfkuchaři v ulicích rušného velkoměsta kladou nad oheň jehly s yakitori. Nebo je libo mongolského pečeného svištěuruguayské asado či snad arménský khorovat?

Jazyky, ráz krajiny i způsob života se v tomto výpravném australském dokumentu mění neustále, jedno však mají lidé celého světa společné – vědomí, že oheň a maso lidi spojuje.

 

Matthew Salleh: australský dokumentarista, zachycuje intimní portréty jedinečných živoucích kultur. Natočil filmy Pablo’s Villla a Central Texas Barbecue (LSFF 2016)

Na LSFF 2016 jsme promítali váš film Central Texas Barbecue. Proč jste se rozhodli vyrazit za pečeným masem do celého světa?

Vyrostl jsem v Austrálii a rád vzpomínám na australské grilovačky, kde se za horkých letních dnů sešla celá rodina. Celý život mi tvrdili, že Australané jsou na grilování mistři a nikdo na světě se jim nevyrovná. O pár desítek let později jsme se s mou partnerkou Rosie ocitli na cestě po Texasu. Objevili jsme pomalu uzené hovězí hrudí od Lockharta a Taylora. Najednou mi došlo, že grilování má mnohem víc podob, než jsem si předtím uměl představit.

Mluvili jsme s lidmi z různých kultur a rychle nám došlo, že každá kultura má svojí vlastní verzi toho, čemu říkáme grilovačka. Od Arménie po Jižní Afriku nebo Německo. A když jsme s těmi lidmi mluvili, zazářilo jim v očích. V ten moment jsme pochopili, že musíme natočit Barbecue.

Podtitul filmu zní „Barbecue znamená víc, než jen opéct kus masa.“ V čem?

Svět je dnes v dost křehkém stavu. Mnoho lidí se uzavírá před ostatními kulturami a tím i před sdílenou zkušeností. Pečení masa nad ohněm je rituál, který najdete v různých civilizacích. Myslím si, že když se budeme na svět dívat perspektivou grilování, najdeme cestu k porozumění a možná i ke spáse. Když jsem se rozhodl tenhle film natočit, nevěděl jsem, co zjistím. Budou lidé uzavření a budou si udržovat odstup, nebo nás přivítají s otevřenou náručí? Jak jsme cestovali a poznávali různé komunity po celém světě, překvapily mě dvě věci: jedinečné a úžasné rozdíly mezi kulturami, ale také podobnosti a naděje, které nás spojují. Lidé, které jsme na cestě potkali, mi dodali naději, že globální společenství není ztraceno.

Doufám, že divákům zprostředkuji hluboký pocit souznění. Že svět je krásné místo. Že nás toho víc spojuje, než rozděluje. Že i v zoufalství nacházíme naději. Že stačí si spolu sednout kolem ohně a mluvit a jíst. Zachytit tohle všechno ve filmu o grilování vám možná přijde bláznivé. Ale to je přesně to, o co jsem se snažil.

Během natáčení jste se museli dostat skutečně blízko k lidem i situacím. Jak jste navazovali kontakt s tolika lidmi úplně odlišných kultur?

Při natáčení tohoto filmu jsme procestovali 12 zemí, natáčeli přes 200 dní, urazili přes 100 tisíc kilometrů a cestou se setkali se stovkami lidí. Jedním z největších oříšků byl jazyk, ale vždycky jsme našli způsob, jak se domluvit. Vzpomínám si, jak nás vezli starým sovětským náklaďákem přes mongolskou step a sháněli koně. Neměli jsme tlumočníka, takže já jsem mluvil anglicky a můj nový přítel mluvil mongolsky. Nějak jsme se domluvili. Překvapilo by vás, jak snadno se někdy lidé domluví.

Při natáčení filmu jsme se snažili vytvářet co nejmenší dopad. Vždycky jsme používali jen jednoho průvodce a tlumočníka, kterému v místní komunitě důvěřují. V prvních pár dnech jsme natáčeli jen výjimečně. Místo toho jsme si sedli, naslouchali jejich příběhům, tomu, v co věří a v co doufají pro svou komunitu i celý svět. Protože fungujeme jako dvoučlenný štáb, umožňuje nám to dostat se k lidem a jejich životům opravdu blízko. Měli jsme jednoduchá pravidla, třeba že natáčíme jen za přirozeného světla. Naším cílem bylo pracovat v jejich světě a pravdivě zachytit jejich životy. Snažili jsme se v tomto realismu najít umění a s trochou trpělivosti se krásné momenty vždycky objevily samy.