Roman Vaněk uvádí…

NTK, Balingův sál, sobota 22. 10., 13:00


film: Touha po mase, Marijn Frank, Holandsko, 2015, 72 min

Zdají se vám sny, že jste vepřová kotleta škvařící se na grilu a nemůžete se dočkat, až vaše šťáva někomu proteče mezi zuby? Sníte o tom, že vám ztepilý šéfkuchař vmasíruje kořenící směs do všech záhybů vašeho libového zadního? Pak máte podobný problém jako holandská režisérka Marijn Franková.

Diskuse Romana Vaňka a jeho hostů o hledání cesty k jídlu.

Hosté:

doc. PhDr. Martin Franc (odborník na historii stravování, Akademie věd ČR). „Oficiální odborný diskurz v letech 1948-1989 vegetariánství zásadně odmítal. Souviselo to do určité míry s Engelsovou definicí života jako formy existence bílkovin a zároveň s přebíráním prvků tradiční dělnické industriální kultury, v níž mělo maso a živočišné tuky vždy mimořádnou pozici. Rozkvět vegetariánství nastal v 90. letech, kdy se dařilo mnoha variantám alternativního stylu života a zároveň se pomalu rozšiřovala nabídka potravin vhodných pro vegatariány. Obecně zapustilo vegetariánství a veganství v českém prostředí kořeny v míře minimálně desítky let nevídané. Nese to s sebou jak obohacování českého jídelníčku dosud prakticky neznámými surovinami, tak i návrat k některým pozapomenutým tradičním receptům.“

ing. Miloš Růžička (předseda Výboru pro zdravotnictví MHMP). „Miloš Růžička je politik, který žije přes dvacet let pouze na rostlinné stravě. Nejen že starostuje v domovských Ďáblicích, ale působí i jako pražský zastupitel a předseda výboru pro zdravotnictví a bydlení Magistrátu hl. m. Prahy. Právě v této funkci považuje zdravou výživu za jedno ze svých hlavních témat.“

ing. Matěj Dostál (výzkumník v Ústavu informatiky AV ČR). „Studuje a vyučuje matematiku na FEL ČVUT a externě přednáší na katedře logiky FF UK. Z etických důvodů se stal veganem. V rámci sdružení Otevři oči se zasazuje o rozšiřování respektu ke zvířatům v naší společnosti. Jako člen České veganské společnosti propaguje racionální přístup k veganství. Je autorem iniciativy Veganská krev, která má za cíl inspirovat české veganky a vegany k dárcovství krve a krevních složek.“

Václav Hes (výrobní ředitel v Masokombinátu Plzeň): „Vyučil se jako řezník a uzenář a vystudoval SPŠTM v Praze. Od školy pracoval v masném průmyslu nejprve jako řezník a poté jako technolog. Momentálně působí v Masokombinátu Plzeň na pozici výrobního ředitele.“


 

need for meat_poster

Marijn Franková má maso ráda. Má ho moc ráda. Když neurovědci porovnali reakci Marijniny amygdaly při pohledu na medium-rare hovězí svíčkovou s reakcí na pohled na jisté, ehm, raw masité části mužského těla, dospěli k závěru, že Marijn má maso mnohem raději než sex. Přitom  se Marijn chce masa vzdát – nechce totiž na svou dvouletou dceru přenášet morální dilema, zda zabít kvůli masu živého tvora. Domů se proto maso moc nekupuje a Marijn nezbývá, než si své choutky ukájet klobásou koupenou na pumpě.

 

Dvojsmyslnost poslední věty je jen zdánlivá. Celý film holandské režisérky Marijn Frankové „Touha po mase“ – už jenom ten název (!) – je totiž takový. Dvojsmyslný a smyslný zároveň. Těžko budete  hledat jiný seriózní dokumentární film, kde by se autor přiznával k „švankmajerovským“ fantaziím popsaným v úvodu tohoto článku. Marijn totiž ví, že se masa vzdát nedokáže. Má na něj chuť, přestože coby režisérka televizních pořadů o spotřebitelské problematice mnohokrát navštívila průmyslová jatka a klecové chovy, takže má tisíce důvodů stát se vegetariánkou. Maso je pro ni zkrátka příliš intimní věc.

 

Právě cesta za osobním prožitkem, co skutečně „znamená“ mít maso na talíři, dovede Marijn k situaci, kdy v ruce drží nabitou jateční pistoli a… Ale nepředbíhejme. Napřed si ještě promluvíme s mluvčím masokombinátu, s chovatelem ohroženého plemena skotu a jeho šéfkuchařem v jedné osobě, několika postaršími vegetariánskými hipíky, a nakonec projdeme šestitýdenním výcvikem na rodinných bio-jatkách.

 

Teprve pak Marijn vezme do ruky nabitou jateční pistoli, podívá se do mírných očí krávy, kterou má v příštím okamžiku zabít a… Dokázali byste to? Ne? A koupit si půl kila svíčkové supermarketu dokážete?


marijn frank

Marijn Frank: režisérka soutěžního filmu LSFF 2016 „Touha po mase“

1. Mnohokrát jste na vlastní oči viděla realitu průmyslového zpracování masa a s vaší chutí k masu to nic neudělalo. Jak se po zážitcích popsaných ve filmu na průmyslově zpracované maso díváte teď?

Maso jím jen výjimečně a když, vybírám si bio maso. Jsem zásadně proti způsobu, jakým se chovají zvířata v průmyslových velkochovech.

2. Hodně lidí v Česku má zkušenost s venkovskou zabijačkou, kdy řezník za pomoci členů rodiny porazí a zpracuje prase. Spousta z nás si tak zážitek s realitou smrti zvířete mohla osobně prožít. Existuje taková tradice či možnost i v Holandsku?

Vůbec ne. Jatka bývají na venkově, kde je nikdo nevidí. Když tam chcete jít, nedovolí vám to. Způsob, jakým zabíjíme zvířata, je v Holandsku přísně střežené tajemství. Možná proto, že v Holandsku se vyrábí hodně masa, i na export. Nevím. Podle mě je v naší zemi nejvíc prasat, ale nechceme, aby se o tom vědělo. Možná proto tu mají lidi, včetně mě, pokřivený vztah k masu.

3. Film „Need for Meat“ končí happy endem, kdy se zdá, že váš vztah k masu je vyřešen. Platí to i dnes, rok po jeho dokončení?

Ano, závěr filmu pořád platí. Možná jím ještě méně masa než předtím. I když musím přiznat, že jsem zase těhotná, a chuti na maso se odolává nejhůř.

4. Sice nechceme, abyste musela řešit další problém ve svém životě, ale tak trochu doufáme, že se nějaký najde – sledovat vaši filmovou cestu za masem nás totiž moc bavilo. Máte nějaký nápad?

To je fakt vtipná otázka. Obávám se, že problémů v životě mám dost, ale v tuhle chvíli se mi o nich nechce točit nový film. Dělám teď na dvou krátkých dokumentech. Jeden je o synovi řezníka, který se chce taky stát řezníkem. Takže jsem s jatky ještě neskončila. Určitě jednou natočím ještě nějaký dokument o sobě, ale buďte prosím trpěliví :).